na Blog.cz

Rozhodla jsem se jed na malou vycházku za poznáním místního města. Dojela sem k místním vodopádum, když sem je zahlédla byla sem okouzlená místní krajinou. Zahleděla jsem se do řeky ve které se vlnil muj odraz ze strany na stranu.

Když sem se tak rozhlédla, zahlédla jsem jablon a neodolala jsem a utrhla si nádherně červené jablko. Pak sem si sedla k řece a začala jsem přemýšlet o svém životě. Do tohoto městě jsem se přestěhovala z mojí maminkou protože maminky přítel, tedy bývalej přítel jí vyhrožuje protože ho udala za pronásledování,napadení a dalších x věcí. A on nakonec za to vše dostal pět let ve vězení, a nakonec se ukázalo že když mamka měla jednou těžkou autonehodu při které zemřela jeho žena. Proto dostal nápad že si nenápadně přistěhuje do naší bývalé ulice a seznámí se z mojí maminkou. Soud nakonec ukázal že autonehodu nezpusobila moje maminka ale jeho zemřelá žena. A proto už asi třetím rokem utíkáme, měním školu máma práci. Už sem z toho všeho unavená, abych se každý den strachovala jestli nás najde, a když ano co nám udělá ? Díky tomu že nás pořád pronásleduje nemam kamarády,přítele prostě nikoho. Ani máminu segru sem nezahlédla dva roky. Nevím jak dlouho todle vydržím.

Musím jezdit sem a tam, pořád si prohlížim v hlavě jak jí mlatil a na to mi nejvíc pomáha zapomenout jízda na kole. Jeden čas sem chodila k psicholožce, řekla že na to mi nejvíc pomuže zapomenout když si budu psát deník.

Když je mi smutno chodím se koukat na pláž na západ slunce. Jako kdyby proud odnášel všchno zlé a já aspon na pár vteřin zapomenu na to ce sem prožila, a na to co muže prožít. Každou noc usínám s otázkou co bude zítra? Stane se to že nás najde. No nic radši pojedu domu.

Když sem přijela k baráku, řekla sem si že si chvilku pujdu sednout za roh uličky. Jen tak sem seděla a pořáde sem si dávala jednu a tu samou otázku. Proč! Proč zrovna já. A jak sem si tak vzpomínala na minulost zahlédla jsem v místním okně stíny, přitom v tomdle bytě prej nikdo nebydlí už asi dva roky, dokonce i okna jsou zabedněná. Nejdřív sem se bála se jít kouknout ale nakonec moje zvědavost vyhrála.

Když sem se podívala do toho okna, hned mi došlo že tadle hra teprve začíná.